O úřednické šikaně

Následující text vychází z mých přímých zkušeností. Nevím, do jaké míry lze tuto osobní zkušenost a způsoby obrany zobecnit, nicméně mně to funguje.

Jací lidé obvykle šikanují? Často se jedná o lidi, kteří mají nějaký nedostatek, se kterým se neumějí vyrovnat. Nezřídka tím nedostatkem bývá obyčejná hloupost či neschopnost. Hloupý člověk si obvykle vědomě nepřizná, že je hloupý, ale vnitřně to pociťuje, když kolem sebe potkává většinu lidí chytřejších. Tento svůj nedostatek pak kompenzuje šikanou v oblastech, ve kterých je silnější. Silnější může být fyzicky, nebo v případě zaměření tohoto webu z moci úřední. Normální, zdravě sebevědomý člověk se k šikaně v normálních podmínkách neuchyluje, nemá to prostě zapotřebí. Ovšem může začít šikanovat v podmínkách nenormálních – příkladem nám může být armáda, ale také mnohé úřady. Je-li člověk vystaven dlouhodobému stresujícímu tlaku a má-li strach o svou existenci, může také sklouznout k šikaně. Svých podřízených, nebo jiných lidí, nad kterými má nějakou moc.

V případě úředníků se šikana projevuje tak, že vás úředník nesmyslně omezuje a vyžaduje po vás věci, které jsou pro danou situaci zbytečné. Úřednická šikana může vypadat i tak, že úředník po vás vyžaduje pouze věci, které ukládá zákon, ale jeho požadavky jsou přísnější vzhledem k vaší situaci. Krásným příkladem takové šikany je vyžadování stavebně oddělené místnosti pro přípravu zeleniny i v případě, že máte nálevnu a chcete dělat utopence. Také po vás může různými způsoby vymáhat úplatek – otevřeně si to snad dnes už nikdo nedovolí, ale skrytými způsoby to stále může někdo zkoušet. Pokud úplatek nedáte, vaše záležitost se projednává dlouho, úředník vám vrací dokumenty k doplnění ze zcela malicherných důvodů, pokutuje vás za kraviny (avšak podle zákona, protože zákon mu takovou možnost dává), hygienik vám prošmejdí všechny kouty a bazíruje na nějakých úpravách i tam, kde nedochází k ohrožení výrobku a podobně.

Příčin úřednické šikany může být vícero. Od zcela jednoduché situace, kdy je úředník opravdu zlým člověkem, po šikanu ze strachu z nějakého zanedbání či pochybení, po kterém následují sankce ze strany nadřízených (neřešme šikanu přicházející z vyšších míst, tu si musí řešit úředník sám).

Z mé životní zkušenosti plyne jeden jasný závěr: šikanistovi nelze ustupovat a je třeba se mu bránit. Je-li to možné, nejúčinnější je přímá konfrontace, ve které ukážete, že se ho nebojíte a že můžete získat převahu. Nebo si vemte někoho na pomoc. Musíte však počítat s tím, že šikanista bude překvapen a pokusí se zvýšit svůj tlak. Je možné, že prohrajete první bitvu (prostě dostanete přes hubu – ať už přímo, nebo jinak). Poučte se a v dalším kole zvolte lepší strategii. Obrana proti úřední šikaně vypadá zpravidla tak, že si na dotyčného úředníka budete stěžovat. Zde se snadno může stát, že nadřízený vaší stížnost zamete pod koberec a případně se ještě urazí, co si to vůbec dovolujete. Klidně si pak stěžujte i na toho nadřízeného. Zde se vyplatí mít dostatek neprůstřelných důkazů.

Je třeba si uvědomit, že šikanista je často zbabělý člověk, protože si troufá jen na ty, které vnímá jako slabší. Šikanista si váš odpor bude pamatovat a to ho v dalších kolech znejistí, tedy oslabí. V žádném případě nesmí poznat, že máte strach vy, protože to ho naopak posílí. Šikanista fakticky z vašeho strachu žije. S jídlem roste chuť a pokud není šikanista zastaven, jeho „nároky“ rostou a vaše situace se jen zhoršuje. Budete-li stále jen ustupovat, nakonec beznadějně prohrajete, což se podepíše i na vašem zdraví, v krajním případě lze přijít i o život. S normálním člověkem hledejte smírnou dohodu, šikanistovi se však braňte všemi dostupnými (ale legálními!) prostředky. Někdo to nazývá bojem s větrnými mlýny – mně osobně se však z dlouhodobého pohledu vyplatilo postavit se šikaně na odpor i v situaci, která vypadala v daném okamžiku marně.

Šikana však může probíhat i obráceně. Občan například může šikanovat úřad tak, že ho bombarduje různými malichernými dotazy, například na otevírací dobu. Úřad je ze zákona povinen na dotazy odpovídat, i na zcela malicherné. K takové šikaně se uchýlí zpravidla člověk, kterému úřad nevyšel vstříc a člověk se úřadu ze zoufalství a pocitu bezmoci začne tímto způsobem mstít. Taková msta je kontraproduktivní – zpravidla to odnesou lidé, kteří za problém nemohou. Je třeba jít po zcela konkrétním úředníkovi, který problém způsobil a neobtěžovat přitom ostatní, kteří s vaším problémem nemají nic společného.

V souvislosti s předchozím odstavcem se může zdát, že si protiřečím článkem o hlášení černých skládek. Zde je však třeba si uvědomit, že se jedná o jasnou šikanu občanů ze strany státu. A jak píšu výše, šikaně je nutné se postavit. I té státní. Zde tedy nezbývá, než zákon plnit do detailu a způsobit tak státu nemalé problémy. Ať si příště navrhovatel a zákonodárce dává větší pozor, čím občany (tedy i přímo vás osobně) bude chtít obtěžovat příště.

 

Napsat komentář